„Zatracení atani“ ulevil si Čiko, když se ode všady ozývaly narážky na dnešní hodinu létání . Čiko na 116 a Fill coby česáč jablek.
„ Hele nech atany na pokoji, smějou se nám i kouzelníci“
„ Jo to smějou, protože atani to všechno vykecali, kouzelníci nemusí všechno hned posílat dál.“ Na obědě si ke klukům přisedla Ariol
„prej se ti ztratilo koště jo?“ „ neztratilo a všímej si svého talíře“
„ No nabručenej být nemusíš, já bych ti klidně půjčila na hodiny létání svůj Twister.
„ cože ty máš twistra? Pro holku je úplně zbytečnej, na to vaše vznášení by ti stačilo i medium“
„ No jenže pokud bych s ním chtěla třeba závodit tam mi medium moc platné není“lehce se rozčílila Ariol až jí na tvářích naběhla zdravá červená barvička
Čiko se na chvilku na Ariol zadíval a pak řekl, že si ho půjčí a dál se věnoval svému steaku.
Odpoledne strávila většina studentů v křižánkách, objevili tam zapadlou uličku, kde bývalí studenti, dvojčata Alan a Tom, mají bar a samozřejmě dost prostor kde se dají pořádat mejdany a hlavně, je tam nenajde žádný z učitelů.Pokud by totiž do baru přišel , kterýkoliv dospělý, viděl by pouze pár stolků a místnost s knihami.
No hlavně v jedné z místnůstek měl Čiko dneska sraz se svými kámoši a chtěl jim říct o nové hře. Jenže co jim asi tak řekne? „Héj, Čiko tady jsme , tak cos nám chtěl tajnýho?“
„ u bratrance jsem hrál bludrník, fajn hra, ale jen pro drsoně“ „Bludrník?Co to je?, jak se to hraje?“
Myslíš , že jsme dost drsní?
„Tak zírejte“ a Čiko postavil na pergamen replay tužku a ta všem popsala pravidla a smysl hry. Dokonce tam byl i kousek nějakého zápasu.
„super, viděls jak mu hořeli ruce, nebo ten s tou ploutví,,“ Kde to budeme hrát?“
„Tak bacha, je to tajný, takže někde od hradu dál., vlastně našel jsem dneska dost dobré místo“
„ super tak na co čekáme, jdem si pro košťata a můžeme hrát , a kde seženeme ten míč?“
Svéráz, jsem propašoval do hradu už v září.
„ paráda, dojím dortík a jdeme, né?!
„ Martine, necpi se furt a pojď a co Fill, bude nám čistit hřiště?
„ Culo ty sis určitě objednával koktejl vtipnosti, né? Jo a ještě něco, nemám koště“
„ No tak to jsem slyšel, prej ted lítáš na 116?“
„ Culo, tohle taky nebylo to nejvtipnější, ale máš pravdu, a na 116 je to trapárna.“
„Čiko , Ariol ti slíbila twistra“, ozval se Fill
„ Tak to jdi zkusit, je vedle s Han“
„ hele je mi nějak blbě jdu zpátky do hradu“ řekl Čiko a skutečně se zvedl a odešel.
Už bylo dost pozdě v noci a na hradě se svítilo pouze ve třech místnostech, patřícím učitelům, jinak celý hrad spal , spali všichni ti hadi a hadice , kteří celý den nemají na práci nic jiného než otravovat Helpa a Goofera zbytečnostmi. Help ředitel ohnivé koleje si na svou kolej až tak stěžovat nemůže, nikdo tu nechce být přehnaně aktivní a tak má čas pomáhat Gooferovi .Help posoudí ještě pár návrhů a půjde spát, ale Goofer se rozhodl dodělat dnes všechny návrhy a tak ještě ve 3:00 je slyšet škrábání jeho brku po pergamenu.
Hodina se minula s hodinou a i Goofer si šel lehnout, když jeho zrak spočinul na feršumu opřeným o zeď.Snad jen se trošku vznést na místě.
Profesor Goofer nebyl nikdy dobrý letec a jen Merlin ví, jak moc vždy toužil patřit ke spolku závodních letců, vlastně ve skřínce, která je ve sklepě má zlámaný svůj Emilos, od té doby si žádné nové koště nekoupil a tak když se mu naskytla možnost si vyzkoušet Verstného Feršum, neodolal a opravdu během okamžiku byl čilý jako štika a jediným skokem byl u koštěte.
Jeho chvějící se ruce obejmuly násadu z ebenového dřeva , jeho prsty zakryli plíšek s iniciály V.Č. a nasedl na vznášející se feršum, Takový pocit dlouho nezažil, sedět na feršumu je snad lepší než celoroční prázdniny, zkusil se lehce předklonit a kopnout za sebou nohama a ááááá, prudce vyletěl dopředu a zavřeným skleněným oknem ven, silnější než zvuk sypajícího se skla byl jen jeho udivený výkřik, ve volném prostranství se snažil koště dostat alespoň do stabilnější polohy, ale každý jeho pokus se vždy minul účinkem a pokus lehce klesat, se změnil ve střemhlavý pád.
Goofer se držel koštěte seč mu síly stačily.Už to vypadalo , že svůj let nezvládne, když se mu snad náhodou na ocas koštěte posadil sokol a tím vyrovnal a zbrzdil feršum, který unášel Goofera směrem k lesu, konec jeho letu se nezadržitelně blížil, Goofer jen stihl zavřít oči a vší silou vletěl ho větvoví rozložitého stromu.
Po chvilce, když se probral ze šoku a shledal, že až na pár škrábanců a potupnému visení na větvi se mu nic nestalo, rozhodl se ze stromu seskočit na zem, bohužel si nevšiml maliníku a tak po chvilce se mýtinkou u lesa ozvalo bolestné skučení a kletí, když se Goofer snažil vydrápat z maliníku ven. Náhle se Gooferovi zdálo, že zahlédl jakýsi stín proběhnout kolem hradu a opravdu, stín se odlepil od hradu a utíkal směrem k němu,
„stalo se vám něco“
Goofer se nemýlil, k jeho zbídačenému tělu se blížila profesorka bylinkářství Amanita Citronová.
„ Hele nech atany na pokoji, smějou se nám i kouzelníci“
„ Jo to smějou, protože atani to všechno vykecali, kouzelníci nemusí všechno hned posílat dál.“ Na obědě si ke klukům přisedla Ariol
„prej se ti ztratilo koště jo?“ „ neztratilo a všímej si svého talíře“
„ No nabručenej být nemusíš, já bych ti klidně půjčila na hodiny létání svůj Twister.
„ cože ty máš twistra? Pro holku je úplně zbytečnej, na to vaše vznášení by ti stačilo i medium“
„ No jenže pokud bych s ním chtěla třeba závodit tam mi medium moc platné není“lehce se rozčílila Ariol až jí na tvářích naběhla zdravá červená barvička
Čiko se na chvilku na Ariol zadíval a pak řekl, že si ho půjčí a dál se věnoval svému steaku.
Odpoledne strávila většina studentů v křižánkách, objevili tam zapadlou uličku, kde bývalí studenti, dvojčata Alan a Tom, mají bar a samozřejmě dost prostor kde se dají pořádat mejdany a hlavně, je tam nenajde žádný z učitelů.Pokud by totiž do baru přišel , kterýkoliv dospělý, viděl by pouze pár stolků a místnost s knihami.
No hlavně v jedné z místnůstek měl Čiko dneska sraz se svými kámoši a chtěl jim říct o nové hře. Jenže co jim asi tak řekne? „Héj, Čiko tady jsme , tak cos nám chtěl tajnýho?“
„ u bratrance jsem hrál bludrník, fajn hra, ale jen pro drsoně“ „Bludrník?Co to je?, jak se to hraje?“
Myslíš , že jsme dost drsní?
„Tak zírejte“ a Čiko postavil na pergamen replay tužku a ta všem popsala pravidla a smysl hry. Dokonce tam byl i kousek nějakého zápasu.
„super, viděls jak mu hořeli ruce, nebo ten s tou ploutví,,“ Kde to budeme hrát?“
„Tak bacha, je to tajný, takže někde od hradu dál., vlastně našel jsem dneska dost dobré místo“
„ super tak na co čekáme, jdem si pro košťata a můžeme hrát , a kde seženeme ten míč?“
Svéráz, jsem propašoval do hradu už v září.
„ paráda, dojím dortík a jdeme, né?!
„ Martine, necpi se furt a pojď a co Fill, bude nám čistit hřiště?
„ Culo ty sis určitě objednával koktejl vtipnosti, né? Jo a ještě něco, nemám koště“
„ No tak to jsem slyšel, prej ted lítáš na 116?“
„ Culo, tohle taky nebylo to nejvtipnější, ale máš pravdu, a na 116 je to trapárna.“
„Čiko , Ariol ti slíbila twistra“, ozval se Fill
„ Tak to jdi zkusit, je vedle s Han“
„ hele je mi nějak blbě jdu zpátky do hradu“ řekl Čiko a skutečně se zvedl a odešel.
Už bylo dost pozdě v noci a na hradě se svítilo pouze ve třech místnostech, patřícím učitelům, jinak celý hrad spal , spali všichni ti hadi a hadice , kteří celý den nemají na práci nic jiného než otravovat Helpa a Goofera zbytečnostmi. Help ředitel ohnivé koleje si na svou kolej až tak stěžovat nemůže, nikdo tu nechce být přehnaně aktivní a tak má čas pomáhat Gooferovi .Help posoudí ještě pár návrhů a půjde spát, ale Goofer se rozhodl dodělat dnes všechny návrhy a tak ještě ve 3:00 je slyšet škrábání jeho brku po pergamenu.
Hodina se minula s hodinou a i Goofer si šel lehnout, když jeho zrak spočinul na feršumu opřeným o zeď.Snad jen se trošku vznést na místě.
Profesor Goofer nebyl nikdy dobrý letec a jen Merlin ví, jak moc vždy toužil patřit ke spolku závodních letců, vlastně ve skřínce, která je ve sklepě má zlámaný svůj Emilos, od té doby si žádné nové koště nekoupil a tak když se mu naskytla možnost si vyzkoušet Verstného Feršum, neodolal a opravdu během okamžiku byl čilý jako štika a jediným skokem byl u koštěte.
Jeho chvějící se ruce obejmuly násadu z ebenového dřeva , jeho prsty zakryli plíšek s iniciály V.Č. a nasedl na vznášející se feršum, Takový pocit dlouho nezažil, sedět na feršumu je snad lepší než celoroční prázdniny, zkusil se lehce předklonit a kopnout za sebou nohama a ááááá, prudce vyletěl dopředu a zavřeným skleněným oknem ven, silnější než zvuk sypajícího se skla byl jen jeho udivený výkřik, ve volném prostranství se snažil koště dostat alespoň do stabilnější polohy, ale každý jeho pokus se vždy minul účinkem a pokus lehce klesat, se změnil ve střemhlavý pád.
Goofer se držel koštěte seč mu síly stačily.Už to vypadalo , že svůj let nezvládne, když se mu snad náhodou na ocas koštěte posadil sokol a tím vyrovnal a zbrzdil feršum, který unášel Goofera směrem k lesu, konec jeho letu se nezadržitelně blížil, Goofer jen stihl zavřít oči a vší silou vletěl ho větvoví rozložitého stromu.
Po chvilce, když se probral ze šoku a shledal, že až na pár škrábanců a potupnému visení na větvi se mu nic nestalo, rozhodl se ze stromu seskočit na zem, bohužel si nevšiml maliníku a tak po chvilce se mýtinkou u lesa ozvalo bolestné skučení a kletí, když se Goofer snažil vydrápat z maliníku ven. Náhle se Gooferovi zdálo, že zahlédl jakýsi stín proběhnout kolem hradu a opravdu, stín se odlepil od hradu a utíkal směrem k němu,
„stalo se vám něco“
Goofer se nemýlil, k jeho zbídačenému tělu se blížila profesorka bylinkářství Amanita Citronová.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář